Do závodu se letos přihlásilo 151 cyklistů a rekordních 50 týmů. Díky mírné úmrtnosti, hlavně díky dětským nemocem, ječným zrnům a jedné rozdrcené ruce se na start dostavilo 44 týmů o 137 závodnících.
Trasu tvořilo 30 stanovišť, včetně jednoho bonusového (zašifrovaného). Závodníci se snažili zkompletovat 4 série: Výhledy (ty byly čtyři, za 7 bonusových bodů), Památné stromy (čtyři za 8 bonusových bodů), Parky a zahrady (tři za 5 bonusových bodů) a Kaple a kapličky (pět za 7 bonusových bodů). Celkem bylo při objetí všech stanovišť možné nasbírat 120 bodů.
Letos to byl slovy našich mladých megapunk. Megapunk, ale nakonec na pohodu. Plánovat jsme začali vcelku normálně. Asi někdy v dubnu. A jak jinak, než v Hostinci u Lípy, ve Zborné. Tradiční pohostinství s občasnou živou hudbou nás nabíjí pozitivní energií. A pivem různých chutí a značek.
První, co jsme řešili, nebyl směr, kterým tentokrát závodníky pošleme, ale jak udělat zónu co největší, aby to ti světelští superjezdci nestihli objet. Vloni nás totiž svým příjezdem o půl třetí s plně procvakanou kartičkou fakt konsternovali. Padaly návrhy umístit jednu kontrolu třeba do Kolína. Nebo do Českého Krumlova. No, až tak hrozný to nakonec nebylo, ale rozsah trati byl fakt největší. Hranice oblasti byly Dolní Město – Okrouhlice – Humpolec – Štoky.
Odpovídání na přihlášky měl opět na starosti Marek. Jeho rychlost nás přesvědčila o tom, že pořizovat si na to nějakého předraženého robota je úplně zbytečné. Jednak by byl poruchový, a jednak by byl o mnoho pomalejší než Marek, který bez jediné chybičky zasílal potvrzení a reverzy všem takřka obratem.
K přidané hodnotě, kterou byla letos opět podpora Hospice mezi stromy, jsme díky Kubovi Balounovi přidali ještě další hodnotu. Tou byl večerní folkový festival. To na punku samozřejmě přidalo. Den před závodem byla klubovna na hřišti naplněná věcmi až po strop. Jako poslední jsme do ní dovalili zvukovou aparaturu na ten večerní folkáček, čímž jsme zvedli hodnotu klubovny na dvojnásobek.
Ne každý ale večerní program ocenil. Například Jura S. prohlásil, že jestli tam bude zpívat nějakej Rédl, tak si bere zvukotěsnej stan a nebude se s námi celý večer bavit. Přemlouvali jsme ho, že to je žánr, který zatím neobjevil, ale v hloubi duše ho má rád. Marně. Nikdo z nás netušil, jak hluboký odpor k folku má. Zjistili jsme to až ze zpráv, kde nadšený reportér natáčel oblak ve tvaru hřibu nad Kalhovem. Bohužel hned první cvičný odpal pódia se našemu věrnému závodníkovi nepovedl. Zapomněl do svého systému zakomponovat zpožďovač. Takže tentokrát Jura na trať nevyrazil, ale přijel nás alespoň podpořit v deštivém ránu, naplánovat svému týmu nesplnitelnou trasu a zamávat všem účastníkům svými sádrami.
Naše tradiční rybníková kačenka se vloni utopila. Utopila se v rybníku na Vysoké. I s kleštěma. Bylo to tedy hlavně proto, že se nám tam loni po závodě nechtělo jet. Pak zmizela od rybníku loďka, a nakonec to kačka vzdala a zmizela taky. Možná ji najdou při výlovu. Museli jsme tedy sehnat nové potvůrky na vodní stanoviště. V rybníku u Petrkova plaval červený drak, ke kterému se dalo buď doplavat nebo dojet na raftu. Ve šmolovském rybníku nebo nádrži nebo co to je, plavala ovce. K té se dalo dobrodit. Při plánování trasy to bylo po kolena. Díky vydatnému dešti týden před závodem to následně bylo spíš do poloviny stehýnek.
Trasové body byly díky Peťově intuici a orientaci v terénu naplánované koncem května prakticky všechny. Objezdili jsme stará místa a přidali hromadu nových. Vůbec Peťově orientačnímu smyslu musíme na tomto místě vzdát hold. Jezdí bez navigace, v hlavě má propojené jednotlivé silničky a polní cesty. Marek ho jakžtakž stíhá a ví, kde tak asi jsme, a dokonce někdy Peťovi i radí, kudy jet. Vítek se o to ani nesnaží. Ten je všude a vždy poprvé. Zato nemá díky keškám problém vylézt na strom, vlézt do nory, do kanálu nebo s ovečkou do bahnité vody. Vlastně mu je jedno, kam vleze, hlavně, že je sranda.
Zázemí v Kříži na hřišti zase povýšilo. Díky Martinině neutuchající snaze je to už fakt super. Letos přibyla venkovní pergola. Spolu s loňskými záchody a opravenou klubovnou je to bomba bájo.
Časové milníky
4:11 zvoní budík
4:17 vstáváme
4:50 ranní jóga
5:20 snídaně
6:02 začínáme chystat zázemí, hromadu stolů, stanů, pódium, ketering a… lejno do branky
7:30 vše je nachystáno včetně základu pro pódium
7:50 přijíždí první nedočkavci, kteří začnou hned plánovat trasu
8:30 mrholí, ale jen drobně
8:39 dojela větší polovina nahlášených týmů
8:48 přihlásil se poslední tým. No jako fakt. Ale stihli to před startem 😊
8:51 už prší docela hezky
9:00 start závodu. Po startovním výstřelu nevyjel nikdo. Tedy kromě Jurova týmu, který Jura vyhnal sádrama do deště.
9:42 postupně dojíždí na registraci další týmy. A my zjišťujeme, co se stalo. Jsou to týmy, které vyrazily z Brodu. A chytnul je po cestě slejvák. A to tak vydatný, že hledaly útočiště. Našly ho v čerpací stanici Shell, kde obsadily všechny stojany.
9:50 volá tým Mezi poli, že v Lípě někdo ukradl kleštičky. Vezeme tam nové.
11:23 přijíždějí další a další týmy. Je to poprvé, co je registrace takhle rozložená do celého dne. Ale stalo se to asi tak, že předpověď byla ještě večer před závodem fakt mokrá. A to hlavně na ráno, kdy se všichni rozhodují, jestli pojedou. Tak jsme jim večer napsali, že můžou klidně přijet později.
13:53 přijely první dva týmy BiaMa koťátka a ToaTata. Navštívili tři stanoviště a stihli už i naobědvat.
16:28 volají Mezi poli, že píchli. Nepíchli však mezi poli, ale na louce u kapličky u Krásné Hory. Jedeme pro ně. S jejich elektrokolem a naším střešním nosičem máme trochu problém.
16:47 přijíždí AZ tým. No koukáme na tu jejich kartu, jako zjara.
16:57 Přijíždí tým Perknovská husa, který je stíhán týmem Zavřelíci, který uzavírá standardní závodní čas.
17:23 Zlodějka tým je poslední, kdo přijíždí. Vlastně poslední nejsou. Na trati je ještě jedna skupina. Je to skupina, která na té trati našla iPhone jiné skupiny. A ta jiná skupina se začíná bát, že ta poslední skupina s tím jejich iPhonem možná vlastně už ani přijet nechce 😊
17:44 Na krásu, ne na čas; tak se jmenuje ta skupina s nalezeným iPhonem, a právě teď přijela. Jsme všichni rádi. Za odměnu je diskvalifikujeme za pozdní příjezd a Peťa sype všechny údaje do svého výpočetního stroje.
18:22 vyhlášení výsledků.
____________________
Vítězné skupiny v závodní kategorii Bleskové:
První místo: AZ tým. Měli to o prsa v regulérním čase (příjezd v 16:47), navštíveno všech 30 kontrol. Celkem tedy získali plných 120 bodů, všechny bonusy i zašifrované stanoviště. Ujeli 117 kilometrů.
Druhé místo: SuBaBa (87 bodů), přijeli v 17:12, navštívili 25 stanovišť, zkompletovali dvě série – Výhledy a Parky a zahrady, vyluštili i šifru, měli 2 penalizační body.
Třetí místo: Žab a Kvak (73 bodů), ti přijeli v 17:15, měli tedy také dva penalizační body, navštívili 20 stanovišť včetně zašifrovaného a zkompletovali dvě série – Výhledy a Kaple a kapličky.
____________________
AZ tým nás tedy opět příjemně překvapil, ale dle zpráv z trati toho měli plné brejle. Pro nás to znamená, že jsme dosáhli cíle. Letos jsme stvořili trať, která ujet lze, ale zadarmo to rozhodně není. AZ týmu velká gratulace a potlesk.
Po vyhlášení výsledků následovala volná část programu, která byla letos vytuněna výše uvedeným folkáčkem. Bylo to super, všichni jsme si to mocně užili, vcelku hodně účastníků zůstalo s námi až do rána bílého ve stanech, v autech a jedni dokonce na střeše auta. Poslední nadšenci šli spát lehce po jedné hodině v neděli, poté, co si před půlnocí horečnatě dodělali jednu lekci Duolinga, aby nepřišli o zmrazení řady.
____________________
Po čase opět přinášíme statistické okénko:
Stanovišť je již dlouhodobě 30, přičemž 1 z nich je potřeba vyluštit a zakreslit si do mapy.
Průměrná skupina měla 3,11 člena. Předškolní účastnici byli zastoupeni ze 6 %, základka tvořila celých 20 % a nejpočetnější byli starší se 74 %. V pravidelných jezdcích se také zabydlel (byť v oficiálních statistikách nepočítaný) jeden pes. Nutno říct, že míra komfortu jízdy u tohoto čtyřnožce výrazně převyšuje průměr ostatních účastníků, ba přímo vyniká.
Ruce 137 účastníků procvakly letos 510 okének kontrolních lístků z celkového počtu 1320 možných, což nastavuje letošní průměrnou míru cvakavosti na 38,64 %. 44 skupin si letos vycvakalo 1642 bodů a kdyby přijeli všichni do cíle včas (tj. do 17:00), mohlo to být ještě o 71 bodů více. Průměrná skupina získala 37,3 bodů. Průměrná skupina Blesků 64,1 bodů, průměrná skupina Pohodářů získala 30,4 bodů (při nezapočítání diskvalifikovaných 31,3 bodů).
Míra snaživosti Blesků se letos vyšplhala na 60,7 %, Pohodáři si vystačili s 33,0 %.
Průměrná skupina strávila v terénu 7 h 27 minut. Nejdříve se vrátila do cíle „BiaMa koťátka“ (13:53), nejpozději ještě v bodovaném čase „Zlodějka tým“ v 17:23, po nich už jen skupina „Na krásu, ne na čas“ (17:44), která doslova dostála svému jménu a byla následně diskvalifikována.
Nejvíce navštěvované stanoviště bylo č. 17 Zámecký park Petrkov (43 týmů), nejméně navštěvovaná stanoviště byla shodně č. 27 Sekvojovec obrovský u Humpolce a č. 29 Lípa republiky ve Štokách (2 týmy). Letos nám byly ukradeny jedny kleště, což odpovídá dlouhodobé míře nenechavosti vysočinského obyvatelstva.
Nejčastěji zkompletovanou sérií byly Parky a zahrady (31 týmů). Vyhlídky se podařilo poskládat 4x, Kaple a kapličky 3x a nejsložitější Památné stromy jen jednou.
___________________
PS: Nebylo by to to správné Kolmo, kdybychom se nezasloužili o botanické faux pas. Tentokrát jsme se ovšem tak dokonale sekli, že si všichni mysleli, že je to jen naše další sranda. No, nebyla. V pátek před závodem nás Peťa pyšně vyvezl na nádherné stanoviště č. 30, takže na bonusovku. Sám ji objevil a zaměřil a umístil do plánu závodu. Jasně, jednalo se o Bouchnerův kopec. Je tam taková skalka, křížek z roku 1846 a skupinka stromů, kterým vévodí veliký dub. Teda Peťa tvrdil, že je to dub, Marek zkontroloval zaměření dubu a Vítek vylezl na dub a umístil na něj provazový žebřík, kleště a spidermana.
A do rána se stal zázrak. Dub se změnil v lípu.
To se nám ještě tedy nikdy nepovedlo, uvažujeme o tom, že napíšeme o uznání tohoto nepřirozeného jevu panu Lvovi do Vatikánu. Připisujeme to českému živlu, který svou mocí přes noc změnil německý národní strom za český. Možná, že je pod Bouchnerovým kopcem postranní výlez z Blaníku…