„Je mi horko!“
„Otevři to střešní okno a Mára zmrzne!“
„Bacha dědek.“
„Dědek plešatej.“
„Plešatej a přejetej.“
„Tady je fakt hrozný horko. Ta klima snad nefunguje. Budu ji muset nechat vyčistit!“
„A to je na ní nastavených sedmnáct.“
„Jo, tys mi jí vypnul! A točíš tady čudlikama jako zběsilý. Vono takhle mixovat zóny, je jako rozdělovat koupaliště na úseky zde se čůrá a tady nečurá!!!“
„Z tebe to táhne!“
„Měl jsem popracovní depresi. Normálně to teda nedělám. Ale zbytek jsem vám vzal. Stejně mi to nechutná.“
„No, je to dobrý.“
„Mně to nechutná. Je to to Madeirský čůčo. Sladký jako cecek a nebezpečný.“
„Vem si to domů, když teď nemůžeš.“
…o týden později: „Tak jsme to s Maruškou dopili.“ „Nebylo to tak hnusný.“
„Ukážu vám nový bod. Je to kempík. Jezdí tam táta od syna holky.“
„Mně ty příbuzenské vztahy nikdy nešly.“
„Hele mají otevřeno. Mám hlad a žízeň.“
…o hodinu později: „Neměl jsem si ten párek dávat, utíkal mi sám z talíře.“
„No, to je taky nápad, dávat si v kiosku v kempu ve čtvrtek v dubnu párek.“
„Doporučuju to doma zapít slivkou a zajíst 3 tabletami uhlí.“
„Mám nápad, dáme sérii hřbitovy.“
„Dobrý, ale trochu morbidní.“
„Ok, tak sérii kostnice. Pár ji tu znám.“
„Zjisti, co je to za parkos, ať nejsme za debily.“
„Je to tůje nebo zerav?“
„Je to zerav, takže tůje.“
„Jo, už pro tebe jedu. A jestli budeš fakt takhle oblečenej, tak si nezapomeň ještě vzít trojzubec. Otevřu ti na něj střešní okno.“
„Odboč vpravo.“
„Kdy?“
„V pohodě, máš dost času, právě jsi to přejel.“
„Tě zabiju.“
„Hele, děda na kole. A na řídítkách má plavky.“
„Se jede borec koupat do Hlibůčku.“
„Já mám hlad. Ty nemáš hlad?“
„Ne, já asimiliju.“
„No, já asi miluju jídlo.“
„Podržíš mi úhel?“
„To víš, že ti ho podržím.“
„A jéje, projektant s lékárníkem měří vzdálenost. Projektant to složitě počítá a lékárník to krokuje hlava nehlava, křoví nekřoví.“
„Tady je to taky pěkná díra. Díra po granátu.“
„…“
„….“
„…“
„…“
„…“
„…“